Co nás přivedlo do TAD?

Vierka

Spokojenost s tělem je pro mě osobní téma. Koneckonců je to problémové téma pro 2/3 žen a já se k nim hlásím také. Od puberty nejsem spokojená se svým tělem. Nejdříve jsem měla moc malé prsa a později moc rychle moc velké a čím jsem byla starší, tím jsem byla tlustší a víc a víc nespokojená. 

Žila jsem v představě, že když jsem rychle přibrala, můžu přece i rychle zhubnout a nejen můžu, ale měla bych. 

Nekonečně jsem se srovnávala s hubenějšími ženami a chtěla vypadat jako ony. Zabývala jsem se jídlem, hubnutím a svým necvičením a leností. Ani jsem tolik nepraktikovala konkrétní diety, ale moje myšlenky se utápěli v nespokojenosti s tělem denně. 

A takhle prošlo 10 let. Cítila jsem se naštvaná sama na sebe, že mi myšlenky na zhubnutí a zabývání se vlastní nespokojeností vzali tolik času. Rozhodla jsem se přestat chtít zhubnout. Velmi těžké rozhodnutí ve kterém jsem nebyla ani trochu pevná a nevěděla jsem jak se taková změna dělá. 

Pomohlo mi v něm nebýt sama. 

Začala jsem o své cestě mluvit s Alžbětou, potkala se s novým směrem uvažování o jídle, zdraví a sebepřijetí. Cítila jsem se jako v Matrixu, jako bych objevila nový vesmír, byla jsem nadšená a cítila velkou potřebu své nové zjištění sdílet a pomoct tak co nejvíce ženám. 

Pořád jsem na cestě, ale už po pár krocích mi bylo nesrovnatelně líp a cítím se ve vztahu ke svému tělu líp a líp každým dnem. 

Doufám, že s námi na skupině zažijete něco podobného.

Alžbeta

"Tučibomba" - to slovo, vyslovené jen jednou (ale i tak si ho dodnes pamatuji), stačilo na to, aby začal můj příběh, když mi bylo asi 9 let. "Dle tabulek" byla má váha v pořádku. Avšak ze 4 holek ve třídě, jsem byla v té "tlusté polovině". Poté jsem ochořela a nemoc jménem Salmonela (a doporučení lékařky) mi řekli, že pro zdraví musím na 3 měsíce ze svého jídelníčku vyřadit cukroví. A já zhubla. Reakce okolí říkali, že jsem krásná a "dost dobrá". 

Bylo podobné tomu, jako když gambler vyhraje svojí první velkou výhru.  

Neustále přísun dopaminu ze slov ostatních, jak už jsem teď (dle jejich kritérií) vyhovující. Pak o pár let taneční kroužek, kde každé vystoupení mi šlo hlavou, zda si ostatní všimnou, že mé bříško je o něco víc vypuklé než ostatních holek. 

Dalších 15 let neustálá zpětná vazba od jiných: "když zhubneš, tak tě oceníme, když přibereš budeme ticho nebo ti dáme dobré doporučení". 

 Pak přišel zlom. Už mě nebavilo přebírat ze společnosti toto stanovisko, a rozhodla jsem se využít, co umím nejlíp: být hledač zdrojů jako psycholog a výzkumník. A objevila jsem anti-diet přístup. Na začátku, jsem ho odmítla, pak jsem ale zjistila, že stojí na solidním výzkumu. Naštvala jsem se na "diet culture" a rozhodla se jít vlastní cestou. 

Měla jsem štěstí, když jsem opět potkala Vierku, s kterou jsme si vytvořily vzájemnou oporu pro rozvíjení sebelásky, sebevzdělání a budování zdraví. 

 A teď tento prostor nabízím i na skupině TAD - věříme, že může vzniknout důležitá komunita.